Není už nejvyšší čas na nové „Pražské jaro“, jako v roce 1968 a vypořádat se s těmi, kteří za peníze daňových poplatníků neslouží zemi, ale hlavně sami sobě?! Ne jako v Listopadu 89, kdy jsme umožnili pokračování vlády komunistů a jejich pohrobků?
Naše země by dnes potřebovala tisíce rodin, jako byla rodu Mašínů! Dokážeme svými životy být hodni jejich odkazu a vykonané práce? Času moc nezbývá, ale nikdy není pozdě – kdo nebojuje je předem poražen. Jen ten, kdo bojuje, má naději na vítězství!
Věřím, že ze strany VOP bude stížnosti věnována náležitá pozornost, ve veřejném zájmu, dojde k přezkoumání uvedených pochybení, porušování platných zákonů a vyřešení situace, ke které by nikdy nemělo docházet - ve vyspělé demokratické zemi.
Do vysoké politiky nevidíme. Vždy to bude o zájmech jednoho pro druhého, druhého pro třetího atd. Proto do ní nikdy nemůžeme zcela vidět. Její kvalita je daná stupněm mravů ve společnosti, v pozitivním či v negativním smyslu.
Kdo náš veřejný život trochu pozorněji sleduje, potká se také se zvláštním typem intrikantů. Intrikaření otrávuje celý náš společenský život. Když nemohou být lvi, stávají se liškami. Nemohou být hrdinové, stávají se lokaji s lokajskou mazaností.