Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Děti nemáme učit „jak správně myslet“, ale „umět sám myslet“. Potom obstojí v životě a nebudou odkázáni na stát. Počet dětí v péči psychologů a psychiatrů roste! Heslo Tomáše Bati „NEOPEČOVÁVAT!“, je stále aktuální, dnes mnohem více než dříve!
Opět se nám svoboda vzdaluje. Před 58 roky nás o ni připravily tanky. Dnes se o ni připravujeme sami a dobrovolně. Místo tanků nás ovládá blahobyt s pomocí médií, sociálních sítí a pohrobků totality.
Nazývat je nepřizpůsobivými je naprostá mýlka. Vesele žít lze státních či evropských dotací, provizí za zprostředkování armádních zakázek, nebo z úplatku stavebních firem.
Nebýt tragické smrti Tomáše Bati před volbou presidenta ČSR, vyhrál by a Hitler by neměl šanci. Svoboda bez boje je jen jinou formou otroctví. Toho jsou si Ukrajinci dobře vědomi po zkušenostech v minulosti. Poučili se. Kdy se poučíme my?