Česká justice utržená z řetězu – spravedlnost se ČR vyhýbá obloukem…
„Aplikací určitých principů jsou civilizace nejprve dovedeny k rozkvětu a posléze setrváváním na těchto principech a jejich pozdější, atpetrofované podobě, k záhubě.“
„Aplikací určitých principů jsou civilizace nejprve dovedeny k rozkvětu a posléze setrváváním na těchto principech a jejich pozdější, atpetrofované podobě, k záhubě.“
Skutečně demokratickou zemí jsme nikdy nebyli, ani být nemohli. Skutečnou elitu jsme si sami zlikvidovali. Nyní sklízíme co si zasloužíme. Každý neseme svůj díl osobní odpovědnosti, za to co děláme a neděláme.
Stále se vypořádáváme s naší zločinnou minulostí. Nedokážeme-li se s ní vyrovnat, bude se nám stále připomínat i v budoucnu. Hoši tam na nebi, omluvit se vám nelze, není to omluvitelné, o to více je to trvale zavazující.
Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Každý roste převážně skrze vlastní zkušenosti. Kdybych já sám nevěděl, jak chutná strach, zlost, bezmoc a jiné nepříjemnosti životní, jen těžko stál bych dnes tam, kde jsem a mohl se podíleti na zlepšení našich životů.