Tam, kde si část společnosti přisvojí téměř veškerá práva a zbylé přenechá jen povinnosti, zaniká řád a vzniká chaos. Kultura národa není určována jen uměleckou tvorbou, či stavem veřejných záchodků, ale též, a to především, kulturou právní.
Hodně o něm vypovídá svědectví jednoho jeho spoluvězně z Dachau. „Jsem bezvěrec, v Boha ani svaté nevěřím, ale pokud kdy nějaký světec byl, pak to byl kardinál Beran.“
Antičtí filosofové, především Aristotelés, viděli hrozbu v tom, že vláda lidu může přivést obec do neštěstí. Protože lid je nestálý a snadno ovlivnitelný. Lid a obec může vést do záhuby vůdce, moderním jazykem populista.
Vydání požadovaného rozhodnutí není dle platné právní úpravy možné, resp. k vyřízení žadatelem učiněného podání není věcně příslušný žádný správní orgán.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.