Díky eurounijnímu neomarxistickému progresivismu společenské změny pozvolna akcelerují. Za 10 let už asi budeme vědět, zda Evropa zůstane tím, čím po staletí byla a nebo její obyvatelé budou vzývat islám, či se na východě utká s ruským medvědem.
Ještě je čas „Titanic“, směřující plnou parou na „ledovec“ zbrzdit a vyhnout se mu. Jinak hrozí přímý náraz a návrat na začátek. O přežití v džungli by potom rozhodovala schopnost jednotlivce. V tom je Příroda neústupná a spravedlivá.
Dát jasně najevo, že máme větší výdrž, že stojíme jednotně, že polevit není možnost. Trvalý mír může vzejít pouze ze síly Ukrajiny. Jak dlouhá tato cesta bude, leží také v rukou podporovatelů Ukrajiny. Musíme se tím zabývat, nemůžeme to odsunout.
Evropa potřebuje více Ukrajinu, než Ukrajina Evropu. Pomáháním Ukrajině pomáháme i sami sobě. Ukrajina nežebrá, probouzí Západ, který mravně nebezpečně kolabuje z blahobytu. Jenom zákony o svobodě a demokracii před zlem neubrání.
David Pastrňák ukazuje, že skutečný úspěch roste z bolesti, ne z pohodlí. EJO vyzdvihuje jeho příběh jako vzor odvahy, vytrvalosti a síly překonávat překážky v době, kdy mladí lidé čelí krizím identity a smyslu.