„Jsem vděčná za svoji cestu a lidi, které jsem na ní potkala. Udělala jsem spoustu chyb, ale jsem ráda, že jsem vždycky šla za tím, čemu věřím. Pokud tahle cesta mohla motivovat, jednoho z diváků, budu za to ráda. Pravda se, podle mě, pořád vyplatí.“
Schválili zákon „mravní zákon“, jak říkali. Trestal každého, kdo ho dodržoval za to, že ho dodržoval. Čím svědomitěji se jím člověk řídil, tím více trpěl. Čím víc ho šidil, tím lépe si žil. Jeho poctivost byla nástrojem sloužící nepoctivosti druhých.
Co se stalo mě, může se stát v této zemi komukoliv. Zmanipulovat jasnou kauzu se zjištěnými pachateli, přes všechny nashromážděné důkazy, to je neakceptovatelné! Pokud vás můj případ zaujal, prosím, šiřte jej dál. Nesmí zapadnout „pod koberec“.
Následující texty mohou vyvolat nevolnost, nechutenství, morální paniku, a rozhodně, měli-li jste kdy jaké, ztratíte poslední iluse o Policii České republiky jako o tom, kdo v této zemi prosazuje právo a pomáhá obětem těch, kteří je porušují.
Ani po 35 letech nezná česká společnost plně pravdu o své předlistopadové minulosti. Nedivme se. Nemálo těch, co využili totalitu ke snadnému živobytí, využilo podobně demokracii ke stejnému. Cinkání klíčky nikoho a nic nemůže ohrozit.