Jeho poctivost byla jako nástroj sloužící nepoctivosti druhých. Poctiví jen dávali, nepoctiví jen brali. Poctiví prohráli, nepoctiví vyhráli. Jak dlouho může dobrák zůstat dobrákem za režimu, který má za cíl páchat dobro?
Vážně si myslíte, že zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? Vždyť my chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.
Vážně jste si myslel, že ty zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? Chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.
Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...