Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Následující texty mohou vyvolat nevolnost, nechutenství, morální paniku, a rozhodně, měli-li jste kdy jaké, ztratíte poslední iluse o Policii České republiky jako o tom, kdo v této zemi prosazuje právo a pomáhá obětem těch, kteří je porušují.
Kdo náš veřejný život pozorněji sleduje, potká se také se zvláštním typem intrikantů. Intrikaření otrávuje celý náš společenský život. Nemohou být lvi, stávají se liškami, protože nemohou být žádní hrdinové, stávají se lokaji ... TGM
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...
Ani po 35 letech nezná česká společnost plně pravdu o své předlistopadové minulosti. Nedivme se. Nemálo těch, co využili totalitu ke snadnému živobytí, využilo podobně demokracii ke stejnému. Cinkání klíčky nikoho a nic nemůže ohrozit.