Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.
„Čtyři roky se díváme na nebe, přejeme si, aby se něco krásného stalo, aby padaly hvězdy. Jsou země, kde místo hvězd z nebe padají bomby. Zastavte všechny války.“ Talankin: Pan Nikdo proti Putinovi, film o ruské válečné propagandě ve školách.
Jeden projekt lepší než druhý. Hlavní jsou prachy. Občan vytvoří hodnoty, zvolí nehodnotné, které hodnoty znehodnotí! Kolik peněz doputovalo na místa určená a neurčená, se už nedovíme. Takové rozkrádání zarazí buď vzpoura občanů, nebo válka.
Dnes si připomínáme chlapce ve věku 14-16 let, kterým válka vzala dětství a jejichž osud je věčným varováním! Stále se vypořádáváme s naší zločinnou minulostí. Nedokážeme-li se s ní vyrovnat, bude se nám stále připomínat i v budoucnu.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.