Tato analýza tehdejší politiky a českého charakteru platí i dnes, tedy i stejná rizika. Země, která očekává, že za ni budou bojovat a umírat jiní, si svobodu nezaslouží. Čeká ji vždy, zákonitě, jiná forma otroctví a poslušnosti.
„Bráníme velkou civilizaci, která má veškeré důvody být hrdá na svou historii, být si jistá svou budoucností a usilovat o to, aby byla vždy pánem svého vlastního hospodářského a politického osudu.
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“ Tomáš Baťa
Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Dokáže jednou dosáhnout této morální a mravní velikosti i současný president ČR, bývalý voják? Nikdy není pozdě. Ubývající a přeživší masakry a lidské tragédie by si toto gesto zasloužili a jistě také ocenili.